Sama v temném koutě,
v místnosti, jíž se říká svět,
sedí v krve proudě,
dobře ví, že není cesty zpět.
Myšlenky se hlavou honí,
v rukou ostří rezivé,
doufá, že se něco změní
a všechno brzy pomine.
Chvíle se zdá věčností...
Na vlhkou zem ulehá,
víčka klesla slabostí,
teď cítí, že něco končí
a snad i něco začíná...
v místnosti, jíž se říká svět,
sedí v krve proudě,
dobře ví, že není cesty zpět.
Myšlenky se hlavou honí,
v rukou ostří rezivé,
doufá, že se něco změní
a všechno brzy pomine.
Chvíle se zdá věčností...
Na vlhkou zem ulehá,
víčka klesla slabostí,
teď cítí, že něco končí
a snad i něco začíná...
Good!!